Výskyt :
Vyskytuje se převážně v Rusku, dále žije v Íránu, Afghánistánu, Kazachstánu,
Číně a Pákistánu, kde žije v pouštích a pohořích (až do nadmořské výšky 2000m).
Popis :
Je též známá jako želva čtyřprstá. U nás patří k často chovaným druhům. Jedná se o jeden z nejodolnìjších druhů suchozemských želv. Lze ji identifikovat podle takřka okrouhlého a poměrně plochého krunýře. Dalším typickým znakem je pískově hnědá, občas zelenavá barva s černými skvrnami. Samice dorùstají asi 20-25cm, sameček 15-20cm. Její hmotnost mùže být až 2 kg. Oproti balkánským želvám jako jsou želva zelenavá a želva žlutohnědá je širší a plošší, zbarvení karapaxu je světlejší a
na předních nohách má pouze čtyři prsty (balkánské druhy mají prstů pět). Mláďata jsou hnědá.
Způsob života :
Přirozeným prostředím jsou pro ni volné stepi místy s kamením, se suchou jílovitou a písčitou pùdou a řídkými porosty trávy a keřů. Je aktivní ve dne, výborně hrabe a obratně šplhá. Narozdíl od ostatních druhů je želva stepní aktivní i při nižších teplotách. V přírodě hrabe podzemní chodby dlouhé až 10 m,
ve kterých přečkává kruté a chladné zimy. Pohlavní dospělosti dosahují tyto želvy mezi osmým a desátým rokem. Při námluvách jsou samci velice agresivní a neodbytní. Narážejí krunýřem do samic a vyžadují si jejich pozornost. Samice snáší 2 až 5 vajec ve 3 - 4 snůškách. Mláďata se líhnou po 80–110 dnech, zůstanou v zemi a vylézají až následující jaro. Patří mezi býložravce, hlavní potravou této želvy jsou listy, květy, plody, ale také hmyz, šneci nebo drobné kosti uhynulých zvířat. Želva stepní snese krátkodobě i teplotu kolem -5°C.
Chov :
U těchto želv je nutné mít na paměti jejich schopnost hloubit dlouhé nory a uzpůsobit venkovní výběh těmto potřebám. Hrazení kolem výběhu by mělo být zapuštěno ideálně alespoň 50cm hluboko do země. Ve vnitřních prostorách volíme samozřejmě co největší vrstvu substrátu. Jelikož tato želva zimuje, je ideální kombinace venkovního chovu přes léto a zimního spánku.
Ochrana druhu :
Po roce 1970 byla v ohromných počtech vyvážena na západ. V Číně je oblíbena jako pokrm, také její přirozené prostředí je ničeno díky intenzivnímu umělému zavlažování. Je zařazena do přílohy CITES II.
