Výskyt :
Suchozemská želva obývající vlhké savany a tropické deštné lesy
Jižní Ameriky. Konkrétně ji lze nalézt v Brazílii, Bolívii, Kolumbii,
Venezuele, Peru v Panamě a dalších státech.
Popis :
Má silně klenutý, hodně podlouhlý karapax černé barvy se žlutými skvrnami uprostřed všech štítků. Délka se pohybuje od 35 až do 50 cm. Hlava i končetiny jsou taktéž černé. Na hlavě má žluté nebo oranžové skvrny. Na nohách jsou skvrny téměř vždy červené. Samci mají hodně dovnitř vypouklou spodní část krunýře (plastron) - pro usnadnění páření.
Způsob života :
V přirozeném prostředí se pohybuje většinou ve stínu, kde je dostatečně teplo a vlhko. Při vyšších denních teplotách a v sušších měsících je schovaná pod stromy nebo keři. Jako jedna z mála suchozemských želv se živí nejen rostlinnou, ale výrazněji také živočišnou potravou. Páří se, když dorostou velikosti asi 25 cm. Samice klade v průběhu celého roku 2-15 vajec ve 3-6 snůškách. Mláďata se líhnou za 4-6 měsíců a jsou velká asi 4 cm.
Chov :
K chovu je potřeba velké, teplé a vlhké terárium. Relativní vlhkost by se měla pohybovat až kolem 90%. Ideální je hluboká vrstva vlhkého substrátu kvůli možnosti zahrabávání. Želva musí mít stále k dispozici velkou misku s vodou a stinná místa k odpočinku. Je nezbytné zajistit želvě osvit kvalitním zdrojem UV záření. Nutné je doplňovat stravu umělým zdrojem vápníku, jako jsou jemně mleté vaječné skořápky nebo sépiová kost. Také zelenou stravu je nutné sypat mletým vápníkem. Mladým želvám je nutné zajistit zvýšenou vlhkost chovného prostředí. Ideální je rosit mláďata každý veèer při zhasnutém osvětlení a ochlazení prostorů vodou o pokojové teplotě. Nedostatek vlhkosti vede k růstovým deformacím, selhání jater (v horším případě k úhynu želvy). Škodlivé je rovněž prašné prostředí.
Ochrana druhu :
Největší hrozbou v přírodě pro tuto želvu je nadměrný lov kvůli konzumaci v místech přírodního výskytu. Želvy uhlířské jsou sbírány ve velkém množství a posílány do měst Jižní Ameriky, kde jsou považovány za velkou lahůdku. Tato želva je ohrožena také úbytkem životního prostředí, které je často upravováno pro zemědělské účely a neposkytuje tak vhodné podmínky pro její výskyt. Její počty zatím naštěstí nemají výrazně klesající tendenci. Je chráněná úmluvou CITES, příloha II.
