Výskyt :
Želva paprsčitá žije na ostrově Madagaskar, jedná se o zdejšího endemita.
Obývá jižní a jihozápadní část ostrova 50 až 100 km od pobřeží. Žije v porostech
složených z rostlin Didiereaceae a Ephorbia v oblastech s nepravidelnými dešti.
Popis :
Želva váží od 16 do 25 kg a její vysoce klenutý karapax měří 30-40 cm, přičemž samci jsou o trochu menší. Samci mají oproti samicím delší ocas a jejich spodní část těla (takzvaný plastron) je na zadní části těla výrazně vydutý, což usnadňuje páření. Tento druh je považován za jednu z nejkrásnějších želv. Z každé části tmavě zabarveného krunýře se rozbíhají žluté linky, které vytvářejí tvar hvězdy. Končetiny s hlavou mají také žluté zabarvení. Mláďata jsou různě zbarvená žlutohnědá až černá s nepravidelnými skvrnami.
Způsob života :
V přírodě je želva aktivní ráno a večer. V nejteplejší části dne se schovává pod keři a spadaným listím. Je převážně býložravá (listy, květy a spadané ovoce), občas doplňuje stravu i organickými zbytky nebo hmyzem. Oblíbenou stravou jsou také kaktusy opuncie. V období rozmnožování mezi sebou samci želv bojují. Po spáření naklade samice na konci období dešťů do hnízda vyhrabaného v zemi 5 až 15 vajíček. V dalším období dešťů (cca za deset měsíců), se začnou líhnout 3 až 4 cm velká mláďata. Tyto želvy se dožívají až 100 let.
Chov :
Pro správný chov želvy je zásadní zajistit dostatečný přísun ultrafialového záření. Venkovní chov s výběhem na slunci je možný pouze 3-4 nejteplejší měsíce v roce. Při chovu v teráriu je zcela nezbytné zajistit osvit kvalitním zdrojem UV záření. Nutné je doplňovat stravu umělým zdrojem vápníku, jako jsou jemně mleté vaječné skořápky nebo sépiová kost. Také zelenou stravu je nutné sypat mletým vápníkem.
Dospělé želvy chováme v suchém prostředí (pouze s miskou na vodu). Mladým želvám je naopak nutné zajistit přiměřenou vlhkost chovného prostředí. Ideální je rosit mláďata každý večer při zhasnutém osvětlení a ochlazení prostorů vodou o pokojové teplotě. Nedostatek vlhkosti vede k růstovým deformacím, selhání jater (v horším případě k úhynu želvy). Škodlivé je rovněž prašné prostředí. Želva paprsčitá nezimuje.
Ochrana druhu :
Populace želv paprsčitých má v přírodě klesající tendenci, nebezpečí představuje hlavně lov želv z volné přírody. Na Madagaskaru je ročně místními obyvateli uloveno mnoho těchto želv kvůli masu. Díky atraktivnímu vzhledu je také lovena pro komerční účely pašeráky z Asie. Další nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí, za posledních 20 let se zmenšila plocha výskytu o cca 80 %. Želva paprsčitá patří mezi kriticky ohrožené druhy, od roku 1975 je zařazena do druhé přílohy úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin a chráněna madagaskarskými právy.
Želva paprsčitá je chráněná úmluvou CITES. Vlastník želvy potřebuje Cites dokumenty ("registrační list exempláře ohroženého druhu živočicha") a při prodeji a nákupu také výjimku ze zákazu obchodní činnosti ("žlutý doklad"). Vzhledem k tomu, že je většina želv přímo ohrožena vyhynutím a jmenovitě uvedena na seznamu CITES I, II a III, prodej a koupě jsou limitovány podmínkami těchto dokumentů. S těmito dokumenty pak dochází k přeregistraci želvy na nového vlastníka.
Pro pořízení této želvy je vhodné se obrátit na zkušené chovatele, kteří mají s tímto druhem dlouholeté zkušenosti, jelikož pořizovací cena mláďat je stále poměrně vysoká.
